Popis katastrofy

Kýl Titaniku byl položen v loděnicích firmy Harland & Wolff na Queen's Islandu u Belfastu 31. března roku 1909. Titanic se stavěl pod největším portalovym jeřábem na světě bok po boku se sesterským Olympikem. Tři tisíce mužů usilovně pracovalo po dva roky a 31. května 1911, když Olympic vyplouval na svou první plavbu přes oceán, byl Titanic spuštěn na vodu. Třináct minut po poledni se obrovitý trup dal na skluzu do pohybu a za dvaašedesát vteřin se liž pohupoval na hladině Irského more. Slavnostní akt sledovaly ze břehu Velké davy diváků a pozvaných hostu. To všechno za dohledu nejdůležitejšího muže - Thomase Andrewse - hlavního konstruktéra Titaniku. 
Krátce po půlnoci ve středu 3. dubna Titanic dorazil do Southamptonu, odkud se měl za týden vydat na svou první cestu pres oceán. 
Titanic byl o osm centimetru delší než Olympic. Délkou 259,83 metru, šířkou 28,19 metru, výtlakem 52 310 tun při ponoru 10,54 metru byl největší lodi, která kdy byla do té doby postavena. Měl devět ocelových palub od sebe vzdálených 250 až 320 centimetrů. Nejvýše byla člunová paluba, pod ni sedm palub A,B,C,D,E,F,G, pod nimi paluba dna lodi a ještě níž vnitřní dno. Na nekryté člunové palubě bylo umístěno dvacet záchranných člunů. Ubytovaci kapacity byly pro 1 034 cestujicich I. tridy, 510 cestujcich II. tridy a 1 022 cestujicich III. tridy, celkem pro 2 566 osob a 981 clenu posadky. 

Blížila se dvanáctá hodina. Středa 10. dubna roku 1912. Na palubách Titaniku zazněly signalní zvonce a na kilometry daleko se nad southamptonskou zatokou nesla ozvena lodni sireny. Na nabrezi byly k odvazani uvaznych lan pripraveny dve party pomocniku, patnact u přídě a jedenáct u zádě. 
Jakmile dostal kapitan Smith hlašení, že posledni můstek byl odstraněn, chopil se díla lodivod. Jeho rozkaz "Uvázat remorkery!" předal pátý důstojník telefonem na příd a na zád a zakrátko přišla odpověd, že rozkaz je splnen. Hluboko v podpalubi se rozebehly stroje. Muži na nábreží uvolnili silná lana, bubnove lodni navijaky je rychle navijely, pote zabraly remorkery. Kdyz byl vice nez ctvrt kilometru dlouhy trup dostatecne vzdalen od nabrezi, dva bocni srouby se zacaly otacet. Titanic vyplul. 
Radiosatnice Titaniku byla nejmodernejsi a nejvykonějši - s vyjimkou stanice Olympiku - jaka kdy byla na které lodi instalována. 

Již při zastávce v Queenstownu si Ismay zavolal vrchniho strojnika Josepha Bella a nechal se informovat o zásobách uhlí a doporučil, aby patnáctého nebo šestnáctého, pokud bude příznivé počasi, lod uz plula plnou rychlosi. Později při vyšetřování Ismay prohlasil něco jiného: udajne Bellovi rekl, ze Titanic stejne nemuze do New Yorku doplout drive nez v utery, proto je zbytecne jej hnat. Obdobne se vyjadril u nedelniho obeda v jidelne II. tridy hospodaruv pomocnik R. L. Barker. Presto se v nedeli rano rozhorely ohne pod dalsimi kotly. Kdyz cestujici prvni tridy plukovnik Archibald Gracie ve svych hovori o nedeli 14. dubna, uvadi: "...a bylo nam receno, ze v pristich ctyriadvaceti hodinach bude dosazeno jeste lepsiho vysledku, nez ujetych 546 mil predchoziho dne." Bohuzel se nezminuje, kdo jej takto informoval, ale musel to byt nekdo s dostatecnym prehledem a autoritou. 
Uz nekolik dnu zachycovala radiostanice Titaniku vzkazy lodi plujicich v blizkosti Velkych novofoundlandskych melcin upozornujicich na neobvykle mnozstvi morskych ledovcu zpozorovanych daleko jizneji, nez se zpravidla objevovaly. Kazda takova zprava byla po prijeti predana straznimu dustojnikovi a pak dorucena do mapovny. V patek byl az do devate hodiny vecerni v kontaktu s Titanikem francouzsky parnik Touriane. V sedm hodin vecer greenwichskeho casu, kdyz se Touraine nachazel v pozici 49 stupnu 28 minut severni sirky a 26 stupnu 28 minut zapadni delky, informoval jeho kapitan Titanic, ze je v huste mlze a ze prave proplul ledovym polem. Soucasne predal zpravu o dalsim ledovem poli a ledovcich. Kapitan Smith za informaci podekoval a ctvrty dustjojnik Boxhall, za pritomnosti kapitana a vrchniho dustojnika Wilda, oznacoval pozice ledovych poli na mape v mapovne. Vsichni tri se shodli, ze jde o mista lezici severne od planovane trasy Titaniku, a proto neni treba se znepokojovat. V nedeli 14. dubna vypadala situace ponekud vazneji. Uz v devet hodin ráno přišla depeše od Cunardovy lodi Caronia: "Kapitanovi Titaniku. Parniky směřůjící na západ hlasí 12. dubna velké i malé ledové hory a ledová pole v oblasti 42 stupně severní šiřky a 49 az 51 stupen zapadní délky. S pozdravem Baar." V době, kdy toto varovani prislo, byla pozice Titaniku 43 stupne 35 minut severni sirky a 43 stupne 50 minut zapadni delky. V 11 hodin 40 minut dopoledne obdrzel vzkaz od holandskeho parniku Noordam, ktery jej upozornoval na "spoustu ledu" zhruba v temze prostoru, odkud jej hlasila Caronia. Neexistuje vsak zadne svedectvi, ze by tento vzkaz byl z kabiny radiotelegrafistu dorucen na mustek. 
V nedeli, v pul jedne odpoledne prisel na mustek druhy dustojnik Lightoller vystridat prvniho dustojnika Murdocha, aby se prvni dustojnik mohl naobedvat. Asi o ctvrt hodiny pozdeji se objevil kapitan Smith a podal Lightollerovi vzkaz od Caronie. Smith pak odesel a kdyz se v jednu hodinu vratil na mustek Murdoch Lihtoller mu rekl o varovani z Caronie. Jak pozdeji uvedl, mel dojem, ze jej Murdoch slysi poprve. Pritom jej Titanic obdrzel jiz pred ctyrmi hodinami. 
Otackomer na mustku ukazoval 75 otacek lodniho sroubu za minutu a patentni log, kterym byla na zadi lodi z dokoveho mustku merena rychlost a ukazalo se, ze pluje rychlosti skoro 22 uzly. Nejvetsi parnik na svete plul v kursu 242 stupne smerem k Velkym melcinam a bodu obratu, ktereho mel dosahnout v odpolednich hodinach. Odtud mel pokracovat v kursu 265 stupnu k New Yorku. Severne od teto vytcene trasy a v tuto chvili ve vzdalensoti asi 200 mil se prostirala ledova pole a morske ledovce, o kterych hovorila depese Caronie.


V jednu hodinu 42 minuty přijala radiostanice Titaniku další depeši, tentokrát od parniku Baltic: "Kapitanovi Smithovi, Titanic. Od vypluti mame mirny, promenlivy vitr a jasne, dobre pocasi. Recky parnik Athenail hlasi, ze minul ledovce a rozsahla ledova pole v pozici 41 stupen 51 minuta severni sirky a 49 stupnu zapadni delky. Minulou noc jsme hovorili s nemeckym tankerem Deutschland na ceste ze Stetina do Philadelphie. Je neovladatelny, ma nedostatek uhli, nachazi se v pozici 40 stupnu 42 minuty severni sirky a 55 stupnu 11 minut zapadni delky. Zada, aby to bylo zdeleno do New Yorku a ostatnim parnikum. Preji vam a Titaniku hodne uspechu. Velitel." 
Misto, aby byl tento marconigram umisten na informacni desku v mapovne, zustal do 19 hodin a 15 minut u Bruce Ismaye, kteremu jej predal kapitan Smith. Nakonec se do mapovny dostal. 
Asi ve 13 hodin 45 minut zaznamenal radista Phillips zpravu nemeckeho parniku Amerika odesilanou Hydrografickemu uradu ve Washingtonu: "Amerika se setkala 14. dubna se dvema velkymi ledovci v pozici 41 stupen 27 minut severni sirky a 50 stupnu 8 minut zapadni delky." Phillips pro jistotu - nevedel, zda je radiostanice Ameriky dost silna - odvisilal tuto zpravu na pevninu z podpisem "Titanic, britsky parnik". Pozdeji to poslouzilo jako neotresitelny dukaz o tom, ze Titanic byl o nebezpeci ledu vcas informovan. 
V 19 hodin 30 minut radiostanice Titaniku zachytila dalsi depesi. Britsky parnik Californian, plujici v zapadnim kursu jako Titanic, informoval pobliz se nachazejici parnik Antillian: "Kapitanovi Antillianu. 18.30 odpoledne lodniho casu, pozice 42 stupne 3 minuty severni sirky, 49 stupnu 9 minut zapadni delky. Tri velke ledovce pet mil jizne od nas. S pozdravem Lord." Mladsi radista Titaniku odnesl zpravu na mustek, ale pri pozdejsim vysetrovani jiz nebyl s to uvest, kteremu dustojnikovu ji predal.Titanic byl v tuto chvili od ledovych poli vzdalen 45 mil. Jeho cas se nachyloval. Lightoller na zaklade informaci od Carione, se kterou jej kratce po poledni seznamil kapitan Smith a ktera hlasila ledova pole v oblasti 49 az 51 stupen zapadni delky, sam odhadoval, ze by se mel Titanic ocitnout v nebezpecne oblasti uz v pul desate. Tedy jeste pred konce jeho sluzby, ktera byla ve 22 hodiny. Mladsimu dustojnikovi se o tom ale nezminil presto, ze byl tento vypocet odlisny od vypoctu Moodyho. V tu dobu bylo nebe poseto stovkami zaricich hvezd a more bylo klidne, jako snad jeste nikdy. Znacne se ochladilo, pred devatou hodinou byla teplota vzduchu uz jenom jeden stupen nad bodem mrazu. 
Kolem devate hodiny prisel na mustek kapitan Smith a krome jineho poznamenal, ze je velmi chladno. "Ano, velmi chladno, pane." dpovedel Lightoller. "Je jen jeden stupen nad nulou. Vzkazal jsem tesari a do strojovny, ze uz mrzne nebo bude mrznout v noci." "Neni zadny vitr," poznamenal kapitan. "Ano, hladina je uplne klidna. Je skoda, ze neni vitr, kdyz budeme prolouvat oblasti ledu." odpovedel Lightoller. 
Pozdeji se na mustek vratil kapitan Smith jeste jednou. Chvili cekal, az se jeho zrak prizpusobi tme a pak pravil: "Je uplne jasno." "Ano," odpovedel Lightoller, "v kazdem pripade se bude trochu svetla odrazet od ledovcu." "Ano," reagoval kapitan, "kdyby se preci jenom objevil nejaky problem, dejte mi okamzite vedet." a odesel do sve kajuty. 

Kdyz byl radista Jack Phillips v plne praci, ve 21 hodinu a 40 minut se ozval asi dve ste mil vychodne od Titaniku plujici parnik Mesaba: "Od Mesaby Titaniku... Led v oblasti 42 az 41 stupen 25 minut severni sirky a 49 stupnu 30 minut zapadni delky. Videli jsme mnoho shluku velkych kusu ledovcu a znacny pocet ledovych hor. Tez ledova pole. Pocasi je dobre, jasne." Titanic kratce nato odpovedel: "Prijato, diky." a to bylo vse. Radista Mesaby marne cekal na odpoved kapitana Smithe, protoze dobre vedel, ze zpravy takove dulezitosti se okamzite predavaji na mustek. 
Tato depese, mimoradne zavazna, s pomerne presnym oznacenim oblasti vyskytu velkeho mnozstvi ledu jizne od Titaniku a primo tam, kam smeroval, nikdy nebyla predana na mustek. Kdyby se tak stalo, kapitan i dustojnici si museli okamzite uvedomit, ze Titanic uz ve skutecnosti dosahl prostoru akutniho nebezpeci. Zustala lezet na stole a bledy a unaveny Phillips dal prijimal a odesilal vzkazy. Na vsech lodich bez vyjimky platilo, ze depese tykajici se navigace maji absolutni prednost, a toto pravidlo bylo na Titaniku poruseno v zivotne dulezite chvili. 
Je pravdepodobne, ze si Phillips vubec neuvedomil zavaznost sdeleni z Mesaby, proto jeho doruceni odlozil na dobu, nez hlavni napor prace ustane. Osudovy okamzik vsak pro Titanic nastal driv, nez Phillips mohl svoje opomenuti napravit. 
V deset hodin doslo ke stridani hlidek ve straznim kosi a dustojniku i u kormidla. Sluzbu nastoupil prvni dustojnik Murdoch, jeden z nejzkusenejsich muzu, ktery se kdy plavil na oceanske vode. Teplota vzduchu klesla na bod mrazu. Lightoller informoval Murdocha: "Kazdou chvili se muzeme dostat do oblasti ledu." 
Titanic nyni plul ruchlosti asi 21 uzlu. A pod tezitkem v radiotelegraficke kabine lezelo varovani hovorici jasnou reci o tom, ze nejvetsi a nejmodernejsi parnik na svete se zene velkou rychlosti do oblasti ledu. Stejne ale zustava otazkou, zda by se neco zmenilo, kdyby Smith, Murdoch a Lightoller neco vedeli o varovani z Mesaby. Riziko totiz patrilo k jejich kazdodenni praci. Takova uz byla praxe na transatlantickych plavbach.
Ve stejnou dobu, kdy se Titanic plnou parou řítil vstříc katastrofě, severozápadně od něj směřoval rychlostí asi 12 uzlů do Bostonu poštovní parník Californian, ktery 5. dubna 1912 vyplul z Londyna. V 18 hodin 30 minut 14. dubna 1912 Californian mijel ve vzdalenosti asi peti mil tri velke ledove hory. Na rozkaz kapitana Stenleye Lorda o hodinu pozdeji o nich telegrafista Californianu informoval parnik Antillian a toto varovani zachytila i radiostanice Titaniku, coz kratce na to radista Titaniku Phillips potvrdil.
Ve 22 hodiny a 15 minut zahledl kapitan Lord na zapadnim horizontu svetlejsi pruh. Pomoci dalekohledu rozpoznal, ze jde o rozsahle ledove pole rozprostirajici se nalevo i napravo pred pridi lodi. Jakmile nabyl jistoty, dal do strojovny signal "Stuj!" a hned na to "Plnou silou zpet!" a kormidelnikovi "Uplne vlevo!" Soucasne se ozvala hlidka "Led primo pred nami!" Za chvili led zacal drhnout o bok lodi. Kdyz parnik zastavil, jeho prid smerovala na vychodoseverovychod. Kolem jedenacte hodiny zahledl Lord na vychodnim obzoru svetlo. Upozornil na to tretiho dustojnika, ten mel vsak za to, ze je to hvezda. Lord se rozhodl zustat na tomto miste az do svetla. Stale si vsak myslel, ze svetlo, ktere v dalce videl, je plujici parnik. Dosel proto k telegrafistovi Evansovi, se kterym se setkal na chodbe, aby se ho zeptal, zda na blizku nevysila nejak lod. Odpovedel, ze by mohlo jit o Titanic, jehoz vysilani zachytil uz odpoledne a podle jeho odhadu mohl byt od Californianu vzdalen nejakych sto mil. "To nemuze byt Titanic." odvetil Lord, kteremu se neznama lod zdala na Titanic prilis mala. Naridil ovsem Evansovi, aby tedy Titanic informoval, ze Californian zastavil, nebot je obklopen spoustou ledu a predal Evansovi pozici. Byla 42 stupne 5 minut severni sirky a 50 stupnu 7 minut zapadni delky. Lord si pak svetlo jeste jednou prohlednul a rozpoznal zelene (pravobocni) pozicni svetlo a nekolik palubnich svetel. Pak odesel do mapovny. Pred pul dvanactou v noci se uz neznama lod priblizila natolik, ze treti dustojnik odesel podat kapitanu Lordovi hlaseni. Treti dustojnik na kapitanuv dotaz odpovedel, ze si mysli, ze je to osobni parnik. "Zavolejte jej Morseovou lampou. Uvidite, jestli odpovi." Parnik vsak neodpovidal. Ve 23 hodiny 40 minut si kapitan na mustku znovu prohledl neznamou lod, ktera mezitim zastavila, a poznamenal, ze to nemuze byt osobni lod. Ale treti dustojnik trval na svem "Jedina osobni lod blizko nas je Titanic." Pokud kapitan Lord toto opravdu rekl, nepochybne tim hodlal zduraznit, ze sledovany parnik nemuze byt osobni lodi, protoze radista jej informoval pouze o Titaniku. I ostatni clenove posadky lod povazovali za nakladni parnik ne vetsi nez Californian. 
Na Titaniku zatim tvrde pracoval Jack Phillips na odesilani telegramu na mys Race. Kdyz se ozvala vysilacka Californianu, zcela prehlusila stale jeste slaby signal z mysu Race. Evans pozdeji pri vysetrovani vypovedel, ze odvysilal: "Ahoj, starousi, zastavili jsme a kolem nas je samy led." Z Titaniku prisla briskni odpoved: "Zmlkni, mam praci. Jsem ve spojeni s mysem Race a ty me rusis!" Hned na to slysel Evans signalizovat z Titaniku na mys Race: "Lituji, prosim opakujte, byl jsem rusen." Evans se necitil nejak dotcen. Signaly z Titaniku jej temer ohlusovaly, a ze tedy jeho vysilani muselo na Phillipse pusobit stejne a uplne mu znemoznit komunikaci s mysem Race. Evans se uz pak nepokousel spojeni s Titanikem navazat. Z presneho porovnani casu vyplynulo, ze Evans odlozil sluchatka a vypnul prijimac deset minut pred tim, nez Titanic narazil na ledovou horu. Jeste v poslednim okamziku slysel, jak Phillips nepretrzite odesila osobni vzkazy cestujicich. 
Z vypovedi radisty Californianu byla zrejma jedna vyznamna udalost: vzhledem k formulaci jeho depese, zejmena zovialnimu osloveni, ji mohl prepracovany Phillips pokladat jen za pratelsky pozdrav jineho kolegy radisty, ktery si chce popovidat. To bylo na transatlantickych linkach bezne. Existovala vsak kategorie telegrafickych zprav nazyvana "kapitanske sluzebni depese". Tyto depese nesly zvlastni oznaceni MSG a prijimajici radista jej musel okamzite predat na mustek a potvrdit jejich prijeti. Kapitan Lord tuto formu nezvolil a navic Evans Phillisovi nijak nenaznacil, ze jde o vzkaz kapitana. V dusledku toho nebylo na mustek Titaniku doruceno ani ctvrte a ze vsech nejurgentnejsi varovani. Muzeme opravnene konstatovat, ze na palube Californianu doslo k prvnimu z osudovych pochybeni. Ve 23 hodiny 30 minut Cyri Evans svou praci ukoncil. Jako jediny radista Californianu nastoupil sluzbu v sedm hodin rano a po vice nez patnacti hodinach prace byl rad, ze muze jit spat. 
Blizila se jedenacta hodina vecerni a z prave strany vraniho hnizda Titaniku Reginald Robinson Lee pozorne obhlizel horizont a nahle mel dojem, ze daleko vpredu zahledl lehky opar. Jak minuty ubihaly, nabyval jistoty, ze se nemyli. Mlhu videl i Frederick Fleet. Lee mel pozdeji za to, ze si Fleet povzdechl: "Pane jo, jestli timhle neco uvidime, budeme mit stesti." Pri londynskem vysetrovani Fleet pozdeji poprel, ze by komentoval existenci mlhaveho oparu pred lodi, i kdyz potvrdil, ze ho videl. Prvni dustojnik Murdoch byl tridvacet metru nad hladinou, hlidka ve vranim hnizde o sest metru vys, takze Murdoch zcela urcite nezahledl to, co Lee a Fleet, nebot tak zkuseny namornik jako on, by urcite kapitanovi navrhl snizeni rychlosti. Z vraniho hnizda vsak zadne varovani neprislo. Rucicky na hodinach na mustku ukazovaly 11 hodin 39 minut. Dva muzi hlidky dal obhlizeli z predniho stozaru zamlzeny horizont; vypadalo to, ze mlha houstne, byla stale vyraznejsi. Nahle Fleet zahledl primo pred pridi lodi neco jeste tmavejsiho nez potemnelou hladinu oceanu. Jednu nebo dve vteriny temny stin uprene sledoval, zdalo se mu, ze se blizi a zvetsuje. "Pred nami je led!" vykrikl, nato uchopil provaz zvonce umisteneho ve vranim hnizde a trikrat jim trhnul, tri udery byly signalem oznamujicim, ze pred lodi je nejaky predmet. Soucasne sahl po telefonu spojujicim vrani hnizdo s mustkem. Sesty dustojnik J. P. Moody se ohlasil temer okamzite. "Ledovec!!! Primo pred nami!!!" vykrikl Fleet. "Dekuji," odpovedel Moody - jeho zdvorila odpoved se stala soucasti legendy - zavesil a obratil se ke straznimu dustojnikovi Murdochovi, ktery pribihal z prave strany mustku vyburcovan udery zvonu. "Led primo pred nami, pane," opakoval Moody zlovestnou zpravu, kterou prave vyslechl. Murdoch skocil k telegrafu a signalizoval do strojovny rozkaz k zastaveni a vykrikl na kormidelnika: "Uplne vpravo!" Prakticky ve stejnem okamziku dal strojovne dalsi rozkaz: Plnou silou zpet!" Podle terminologie platne v roce 1912 prikaz "Uplne vpravo!" znamenal obraceni zadi lodi doprava a pride doleva. Kormidelnik Robert Hitchens okamzite uposlechl a oprel se plnou vahou o paprskove rukojeti kormidelniho kola a bleskurychle jimi otacel proti smeru hodinovych rucicek, az ucitil, jak se kolo zastavilo v krajni poloze. Sesty dustojnik Moody hlasil Murdochovi: "Kormidlo docela na stranu, pane!" V tu chvili pribihali na mustek dalsi dva muzi, kormidelnik J. G. Boxhall, jenz se v okamziku, kdy z vraniho hnizda zaznel zvon, zdrzoval v mapovne. Murdoch zatim stahl paku uvadejici v chod elektricke zarizeni uzavirajici vodotesne dvere v prepazkach kotelen a strojoven. Hned nato rozkazal kormidelnikovi: "Uplne vlevo!" Kormidelni kolo se v mziku zacalo otacet na druhou stranu. Ve vranim hnizde nyni pohybu neschopny Frederick Fleet fascinovane ziral na zvetsujici se siluetu. Setrvacnosti hnany Titanic smeroval vysokou rychlosti stale vpred a trvalo celou vecnost, nez se jeho prid zacala pomalu obracet doleva. Masa ledu se nezadrzitelne priblizovala z pravoboku a cnela nad palubou pridove nastavby. V posledni vterine minula prid a uz uz se zdalo, ze se Titaniku podari ledove hore o vlas vyhnout. Prid jiz byla obracena o dvaadvacet stupnu doleva, kdyz se lod lehce otrasla a zezdola, z prave strany mohutneho trupu, se ozval skripavy zvuk. Fleet pozdeji vypovedel, ze ve vranim hnizde otres vubec nepocitili, pouze zaslechli slabe skripeni. Proto se on i Lee domnivali, ze se Titanic o led jen otrel. Pravda vsak byla jina a tragicka. 
Pozdeji se ukazalo, ze srazku nebylo mozno odvratit. Prvni dustojnik doufal, ze se ledovci dokaze vyhnout, ale obrovske rozmery a hmotnost Titaniku zpusobily, ze zadny z muzu na palube (a sotva nekdo jiny) nebyl s to odhadnout manevrovaci schopnosti teto lodi. Pozdejsi pokusy s Olympikem prokazaly, ze je treba asi 37 vterin k takove zmene kursu, coz prevedeno na schopnosti Titaniku znamenalo nejakych 460 metru. To byla se vsi pravdepodobnosti vzdalenost, ze ktere byl osudny ledovec spatren. Byt bylo pocasi takove, ze hladina oceanu se ani nehnula a nebe bylo poseto tisicovkami hvezd, z hlediska hrozby ledu to byla jedna z nejstrasnejsich noci, ktere se opakuji snad jednou za nekolik desitek let. Vysetrovani v Londyne doslo k zaveru, ze behem deseti vterin udelal ledoval asi sto metru dlouhou trhlinu na pravoboku asi tri metry nad kylem. Pouhych deset vterin stacilo k tomu, aby byl vyrcen neodvolatelny rozsudek smrti nad najvetsim a nejkrasnejsim parnikem na svete.
Kapitan vyburcovan narazem vybehl z kabiny na mustek. "Pane Murdochu, co to bylo?" "Ledovec, pane," pravil Murdoch, "Rozkazal jsem uplne vpravo a zpetny chod stroju. Chtel jsem obratit doleva, ale byl prilis blizko. Vic jsem udelat nemohl." "Uzavrete vodotesne dvere," naridil kapitan. "Jiz jsou zavreny." odpovedel Murdoch. Podle vyjadreni kormidelnika Ollivera se Titanic jiz zastavoval, kdyz kapitan naridil strojovne "Polovicni rychlosti vpred!" Lod plula se snizenou rychlosti jeste nekolik minut a pak se s konecnou platnosti zastavila. Svedectvi o rozkazu neni znamo, i kdyz ho mohl vydat jenom kapitan. Nikdy take nebylo objasneno, proc dal kapitan Smith rozkaz plout se smrtelne ranenou lodi. Po nedbale prohlidce ctvrteho dustojnika Boxhalla dostal kapitan Smith zpravu, ze zadne poskozeni nebylo objeveno. Byla to onoho vecera pravdepodobne posledni dobra zprava, kterou kapitan dostal. Kapitan Smith se zasel podivat do kormidelny na inklinomer, ktery ukazal petistupnovy naklon lodi na pravou stranu. Kormidelnik Hitchens jej v tu chvili slusel zamumlat "Ach, muj Boze." To uz na mustek dorazil lodni tesar z hroznou zpravou o zaplavovani lodi vodou. Boxhall pak pri opakovane prolidce potkal jeste postovniho zrizence, ktery z hruzou ze sebe vychrlil, ze sklad posty je pod vodou. Pak se ctvrty dustojnik vratil na palubu jiz se spravnymi informacemi. Kapitan Smith se zatim snazil ziskat presnejsi informace a jak minuty ubihaly, prichazely nove a nove zpravy a vsechny alarmujici. Na otazku vrchniho dustojnika Wilda pak musel odpovedet, ze si mysli, ze poskozeni lodi je velmi vazne. Kapitan Smith nechal zavolat vrchniho konstruktera Titaniku Thomase Andrewse, ktery po spolecne a dukladne prohlidce spolu s kapitanem pochopil, ze Titanic je odsouzen k neodvratne zahube. Muselo vsak uplynout jeste hodne casu, nez to pochopili i ostatni cestujici. Ledova hora protrhla plast od pridoveho kolizniho prostoru az po kotelnu cislo 5, tedy v delce sesti vodotesnych komor, sedesat centimetru nad vnitrnim dnem, na kterem byly upevneny kotle, pistove parni stroje, parni turbina a stroje pro vyrobu elektriny. Kotelna cislo vyplnovala patou vodotesnou komoru od pride lodi. Pro namorniky u kotlu prisel naraz jako blesk z cisteho nebe. Pri jejich monotonni praci se najednou ozval desivy rachot, usi rvouci zvuk borticich se ocelovych platu, jecici signalni zvonky a zapadajici vodotesne dvere. Pred narazem na ledovec dodavaly kotelny potrebne mnozstvi pary pri temer plnem vykonu. Po zastaveni stroju prebytecna para unikala bezpecnostnimi ventily a nebylo mozno vyloucit nebezpeci exploze. Proto se museli topici, kteri v pocatecnim zmatku kotelny opustili zase vratit a ohne uhasit. Netrvalo dlouho o napeti, ktere behem nekolika minut pokleslo, se zmenilo od zakladu zmenenou situaci. Kotelna cislo pet svou stenou k uhelnemu bunkru zadrzovala napor vody, ale ta se vsak prolomila a do komory se nahrnula mohutna vlna. V ni se utopil jiz pred tim zraneny strojnik John Sheperd, ktery tak byl pravdepodobne prvni obeti teto mohutne tragedie. Kdo mohl pomahal, do zaplavenych komor byly natahany hadice a tisice tun vody se prelevaly zpet do more. Faktem je, ze to melo svuj vyznam, nebot zaplavovani se citelne zpomalilo. Vrchni strojnik Joseph Bell se svymi pomocniky uvedl v cinnost havarijni generatory umistene dost vysoko nad carou ponoru a pro usporu elektricke energie se vypnuly vsechny ventilatory. Toto opatreni a statecnost clenu strojniho oddeleni mely rozhodujci podil na tom, ze jeste dve a pul hodiny po kolizi na lodi svitila svtetla a fungovala lodni radiostanice. Jeste v 1 hodinu a 40 minut po pulnoci zustali strojnici na svych mistech. Thomas Andrews pak musel kapitanovi rict sokujici zpravu, ze lodi dava tak hodinu zivota. 

Kdyby lod narazila do ledovce celne, odnesla by to s nejvetsi pravdepodobnosti velmi serednym poskozenim, nicmene by byly zatopeny tri, mozna ctyri vodotesne komory. Vaha vody v techto komorach by byla natolik velka, ze by stahovaa lod niz pod vodu do chvile, az by se sily vyrovnaly, nicmene by hladina vody v komorach nedosahla mist, kam dosahovaly steny vodnich prepazek. Bohuzel tohoto kritickeho okamziku bylo dosazeno ve chvili, kdy bylo zatopeno vice komor, takze v okamziku, kdy objem vody stahl lod natolik, ze voda dosahla horniho okraje prepazky, zacala voda pretekat do dalsi komory, a tak dale. A neslo to zastavit. Blizil se konec. Dvaasedesatilety kapitan Smith musel ucinit nejvetsi a nejtragictejsi rozhodnuti ve svem zivote: prikazat, aby byly zahajeny pripravy k opusteni lodi, ktere hlavni konstrukter daval hodinu, mozna hodinu a pul zivota. Ve 24 hodiny a 5 minut naridil vrchnimu dustojniku Wildovi pripravit ke spusteni zachranne cluny a prvnimu dustojniku Murdochovi shromazdit cestujici. Sam odesel do kabiny telegrafistu. Tam pravil: "Narazili jsme do ledovce," pravil, "nechavam zjistovat rozsah poškození. Bude ale lepší, kdyz budete pripravení vyslat žádost o pomoc. Nevysílejte ji, dokud vám neřeknu." Titanic nesl dvacet zachrannych clunu. Z toho ctrnact velkych drevenych, dva tzv. pohotovostni drevene kutry a ctyri skladaci cluny. NA prave strane byly velke cluny a kutry oznacovany lichymi cisly od 1 do 15 a na leve od 2 do 16. Na kazde strane jich bylo osm, cislovanych od pride k zadi, cisla 1 a 2 mely kutry. Skladaci cluny byly oznaceny A,B a ulozeny po stranach clunove paluby, resp. B,C na kratke plosine tvorene stropem dustojnickych kabin. Po spusteni kutru 1 a 2 mely byt na stejnych jeranech spusteny skladaci cluny. Pripravu clunu ke spusteni na leve strane paluby ridil druhy dustojnik Lightoller, na prave strane pak prvni dustojnik Murdoch. Ani n edeset minut po prvni navsteve se kapitan Smith znovu objevil ve dverich telegraficke kabiny: "Vyslete zadost o pomoc!" pravil usecne a podal Phillipsovi papir s pozicnimi udaji. Telegrafista se jej zeptal, zda-li ma uzit obvykleho mezinarodniho tisnoveho signalu. "Ano. Okmazite!" a opustil kabinu. Phillips si nasadil sluchatka a ve 24 hodiny a 15 minut se do cerne noci nad studenymi vodami severniho Atlantiku rozletela serie Morseovych znaku uvadena signalem CQD (signal SOS odmitly pouzivat Marconiho stanice), pote nasledoval volaci znak Titaniku MGY a pozice. Sestkrat za sebou vytukal Phillips toto volani. Bylo zachuceno nekolika lodmi a stanici na mysu Race. Na clunove palube pomahal ctvrty dustojnik Boxhall stahovat plachy ze zachrannych clunu, kdyz jej nekdo upozornil na svetlo mihotajici se na obzoru, asi jeden dilec vlevo pred pridi Titaniku. Sel na mustek za kapitanem, ktery o svetle vedel a nikdo nepochyboval, ze je to lod. Boxhall pak kapitonaovi sdelil, ze pozice Titaniku byla merena naposledy v 19 hodin 30 minut a telegrafiste dostali k odvysilani pouze hruby odhad pozice. Kapitan tedy naridil, aby byla zjistena presne a predana do telegraficke kabiny. Spocital, ze kdyz Titanic plul v kursu 289 stupnu rychlosti 22 uzly, musi se nachazet v pozici 41 stupen 46 minut severni sirky a 50 stupnu a 14 minut zapadni delky. Asi dvacet pet minut po pulnoci, kdy na palube stale jeste hlomozila ohlusujicim zpusobem unikajici para, se papir s novou pozici dostal k telegrafistum. Volani zachytily naprilad parniky Frankfurt, La Provence, Mount Temple, Ypiranga a dvacet pet minut po pulnoci i parnik Carpathia. Asi v 00.40 zachytil vysilani Titaniku rusky parnik Birma a ve stejnou dobu parnik Virginian uslysel mys Race: "Titanic narazil na led a zada okamzitou pomoc..." a nasledovaly pozicni udaje. Kdyz radista vybehl na mustek a sdelil sokujic zpravu straznimu dustojnikovi, ten si v prvni chvili pomyslel, ze si z nej mlady radista dela legraci, chytil jej proto za rameno a snazil se ho doslova vykopnout z mustku. Kdyz temperamentni mladik mijel dvere mapovny, vsi silou do nich kopnul a strazni dustojnik ve vterine ztuhl a pochopil, ze nejde o nejapny zert. 

11. dubna opustila New York Cunardova lod Carpathia, ktere velel kapitan Arthur H. Rostron. V nedeli 14. dubna Cottam, radista Carpathie, zustal u aparatury dlouho do noci. Slysel, jak Phillips "usmernoval" Evanse z Californianu. Jenom na okamzik, kdyz se uz zacal pomalu odstrojovat, odlozil Cottam sluchatka, a prave v tu chvili odvisilal Titanic sve prvni volani o pomoc. Cottam vsak sluchatka jeste jednou nasadil. Vytukal volaci znak Titaniku a hhedn na to se ozval signal vyzyvajici jej, aby pokracoval. "Dobre rano, starousi, vis, ze mys Code ma pro tebe vzkazy?" Odpoved, kterou na svou sousedskou depesi radista Carpathie promptne obdrzel, zpusobila, ze se mu temer zastavilo srdce a tuzka vypadla z ruky. Ve sluchatkach jasne zaznelo tisnove volani CQD a Titanic pokracoval: "Priplujte okamzite. Narazili jsme na led. Pozice 41 stupen 46 minut severni sirky, 50 stupnu 14 minut zapadni delky!" A znovu se nekolikrat opakovala tri desive znejici pismena CQD.
Kapitan Rostron pak vzpominal: "Byl jsem okamzite informovan. Je zajimave, jak se v krizovych momentech vtisknou do pameti i nepodstatne veci. Vzpominam si, ze se otevrely dvere v celni stene me kajuty sousedici s mapovnou. V polospanku jsem si rikal: 'Kdo je u dasa tak drzy, ze jde do me kajuty bez zaklepani?' Potom na me prvni dustojnik vychrlil fakta a budte ujistetni, ze jsem se velmi rychle probudil a nemyslel na nic jineho, nez jak udelat vsechno, co bylo v silach Cartpathie, aby byla poskytnuta zadana pomoc..." "Jste si jist, ze je to Titanic, kdo zada okamzitou pomoc?" otazal se Rostron Cottama. "Ano, pane." znela odpoved. "Jste si absolutne jist?" "Zcela jist." "V poradku. Reknete jim, ze k nim plujeme jak nejrychleji muzeme." Na palube Carpathie se rozebehl neuveritelne fungujici system priprav. V 1 hodinu 10 minut zachytil Cottam zpravu Titaniku pro jeho sesterskou lod Olympic: "Mejte pripraveny cluny, jdeme rychle dolu po pridi!: Potom radista Titaniku zavolal Carpathii a zeptal se, za jak dlouho muze dorazit. Rostron rekl Cottamovi, aby odvysilal, ze asi za ctyri hodiny. posledni signal od Jacka Phillipse prijal Cottam v 1 hodinu 45 minut. Oznamoval, ze voda vnika do strojovny. Pak uz se Titanic neozval. Na mustku Carpathie zacal narustat neblahy a tizivy pocit blizici se velke tragedie.
Na clunove palube Titaniku jiz byly vsechny zachranne cluny odkryty. Po nekolika minutach se druhy dustojnik Lightoller zeptal kapitana: "Nebylo by lepsi, pane, aby zeny a deti nastoupily do clunu?" Pro velky hluk kapitan jen prikivnul. Po chvili na pravoboku odsekl jednomu z cestujicich dustojnik Pitman, ktery se staral o clun cislo 5, nebot onen cestujici jej stale komandoval - onen cestujici byl Bruce Ismay. Nakonec se Pitman sel zeptat kapitana, zda ma nechat nastupovat zeny a deti. Kapitan souhlasil. Zhruba tricet minut po pulnoci, kdy Pitman rozkazal: "Dámy, nastupte!", se nad lodi rozprostilo ticho, ktere v kontrastu s hlukem, ktery doposud vydavala unikajici para, pusobilo velmi podivne. V tom okamziku si spousta lidi uvedomila neco neskutecneho - hrala hudba! Nikde nebyly videt znamky paniky, ani zadny krik nebo pobihani. Lide ani doposavad nemohli uverit tomu, ze tuto bezpecnou lod ocean stahuje niz a niz pod vodu. Prvni do zachranneho clunu (cislo 7) nastoupila mlada herecka Dorothy Gibsonova se svou matkou. Tento clun ajko prvni dosedl na hladinu oceanu, ktera byla hladka jako sklo, v 00 hodin a 45 minut. Kapitan Smith si v nepravidelnych intervalech chodil do telegraficke kabiny pro certsve informace, pritom velmi spolehal na pomoc Olympiku. Ten vsak byl velmi daleko. Take na parniku Mount Temple byla zdvojena poisla ve strojovne a parnik nabral kurs 65 stupnu na pomoc Titaniku. Zhruba v te dobe prisel k telegrafistum kapitan Smith a zeptal se: "Jaky signal vysilate?" "CQD," odpovedel Phillips. V tom se do hovoru vmisil mladsi radista Bride, ktery fungoval jako spojka mezi telegrafickou kabinou a mustkem: "Vysilej SOS, je to novy signal." navrhl Phillipsovi. Po chvilce dodal: "Muze to byt tvoje posledni prilezitost jej vysilat." Oba se zasmali. Osud byl vsak neuprosny, Phillips mel skutecne posledni prilezitost ve svem kratkem zivote vytukat novy signal SOS. 
Ctvrtemu dustojniku Boxhallovi i mnoha jinym se stale vracela myslenka na parnik, ktery stoji bez pohybu blizko Titaniku, zatimco lodi vzdalene desitky a stovky mil delaji vse, co je v jeich silach, aby prispechaly na pomoc. Prostemu oku se jevila jako bile svetlo a vzdalenost odhadoval asi na deset mil. V jednu chvili se dokonce zdalo, ze lod odpovida na signaly Morseovou lampou. Posadka tedy presla k vypaleni raket. Kapitan Smith prikazal, aby byla vystrelena jedna kazdych pet az sest minut. Za par vterin z prave strany mustku Titaniku vzletla prvni. Ozvalo se ostre zasyceni, svetlice se vznesla vysoko nad stozayry k hvezdami posete obloze, explodovala a rozprskla se na mnozstvi oslnive bilych, pomalu se snasejicich castic. Kazdy pochopil, aniz mu to musel nekdo rikat, ze se dovolavaji pomoci nekoho, kdo je dostatecne blizko, aby signal videl. Je dalsi a krome samotneho narazu na ledovou horu zrejme nejvetsi tragedii one na udalosti bohate noci, ze nekdo skutecne byl tak blizko, ze zoufale signaly videl, ale nedbal jich a neucinil to, k cemu byl vyzyvan. Ctvrty dustojnik Titaniku Boxhall odpalil celkem osm raket, podle obecne uznavanych zvyklosti oznamujicich, ze lod se nachazi ve stavu nejvyssiho ohrozeni. Neznama lod vsak nereagovala.
Na Californianu dustojnici Stone a Growes si asi deset minut po pulnoci pozorne prohlizeli neznamou lod. Stone videl jedno stozarove svetlo, cervene (levobocni) pozicni svetlo a jedno nebo dve neprilis vyrazna svetla, ktera povazoval za osvicena okna nebo otevrene dvere. Domnival se, ze jde o mensi nakladni parnik vzdaleny asi pet mil. Zkouseli neznamy parnik volat Morseovou lampou, nedostavalo se jim vsak odpovedi. 45 mintu po pulnoci, kdy kapitan Lord velmi unaven a v polospanku lezel na pohovce v mapovne, spatril Stone nad neznamou lodi svetlo. Povazoval jej za hvedu, zakratko se vsak objevilo dalsi. To uz se mu jevilo jako bila raketa, i kdyz nespatril na palube nezname lodi zadny zablesk svedcici o tom, ze byla vypalena odtamtud. Dokonce se mu zdalo, ze raketa byla vypalena daleko za lodi, kterou pozorovali. Behem pul hodiny pak videl jeste tri dalsi. Sel proto ihned informovat kapitana take o tom, ze se mu zda, ze neznamy parnik obraci na jihozapad. Kapitan Lord prikazal, aby byla lod pozorne sledovana a aby ji pozorne sledoval a zkousel ji kontaktoval Morseovou lampou. Pak Lord tvrdě usnul. Gibson a Stone dal tedy sledovali lod a blikali signalni lampou, i Gibsonovi se zdalo, ze jde o nakladni parnik. Vysilal tri minuty a pak si vzal dalekohled, aby se presvedcil, zda se mu dostane nejake odpovedi. V tom okamziku se objevil dalsi zablesk a zakratko jeste dalsi dve rakety. Soucasne zmizelo cervene pozicni svetlo nezname lodi a bylo videt pouze jeji stozarove a zadove svetlo. Stone a Gibson byli presvedceni, ze lod obraci a odplouva na jihozapad. Ve dve hodiny rano uz bylo videt jeji zadove svetlo a i to se ztracelo z dohledu. Stone prikazal kadetovi: "Jdete dolu a reknete kapitanovi, ze lod zmizela na severozapad, ze my jsme obraceni na zapadoseverozapad a ze lod vystrelila celkem osm raket." Gibson odesel do mapovny a podal hlaseni. Podle jeho vyjadreni se udajne kapitan zeptal, zda vsech osm raket melo bilou barvu a kolik je hodin. Gibson pak na mustku rekl Stoneovi, ze kdyz zaviral dvere mapovny, slysel kapitana neco zamumlat, nerozumel tomu vsak. Ve 2 hodiny 40 minut pak Stone zavolal kapitana hovorovou trubkou a potvrdil vse vyse zminovane. Takto to vylicil kadet Gibson pri vysetrovani katastrofy v Londyne. Kapitan Lord, a neni nejmensiho duvodu mu neverit, stejne tak jako Ginsonovi, vsak tvrdil neco jineho. Lord si z casoveho useku, kdy se vsechny zminovane udalosti odehraly, tedy mezi jednou hodinou a triceti minutami a treti hodinou ranni, vzpomina pouze na to, jak se otevrely dvere mapovny a hned na to je zase zavrel. Kdyz kapitan v polospanku zareagoval: "Co je?", nedostalo se mu odpovedi. Gibson uz byl pryc. Na rozhovor hovorovou trubkou si nevzpominal vubec. Proste tvrde spal. Tato vypoved kapitana Lorda se pak stala predmetem mnoha diskuzi, uvah a dohadu. Nebylo duvod o jeho vypovedi pochybovat. Jestlize kapitan, ktere cele dny travi v napeti na mustku, usne, spi tvrde. Mnohdy se unaveny namornik probudi az pote, kdy s nim trepete, volate na nej a stejne se probudi az na palube na cerstvem vzduchu. Pritom muze v polospanku reflexivne jednat. A Gibson si nedovolil s kapitanem zatřást. Mnoho lidi tomu však neuvěřilo a dalo to kapitanovi Lordovi patričným způsobem najevo.
Na Titaniku probihaly zachranne prace v plnem proudu. Co se otazek kolem cestujicich treti tridy tyce, bylo prokazano, ze ženám ze tretí třídy nebylo bráněno v přístupu na člunovou palubu. Ba k tomu byly opakovaně vybízeny. Obdobně se vyjádřil obhájce cestujících třetí třídy, W. D. Harbinson: "Chci jednoznacne prohlasit, ze se neobjevil zadny dukaz, ktery by oduvodnoval obvineni, ze by byl ucinen pokus zadrzet cestujici treti tridy..." Pri spousteni zachranneho clunu cislo 5 dal Lowe prikaz Pitmanovi, aby prevzal veleni tohoto clunu. Pri spousteni stal u jerabu Bruce Ismay a neustale volal na namorniky: "Spoustejte! Spoustejte! Spoustejte!" V tom okamziku se otocil Lowe a vykrikl: "Jestli k certu nezmizite, nerucim za to, co udelam! Vy po mne chcete, abych spoustel rychle? Chcete, abych je vsechny utopil?" To byl incident, ktery snad nemel v historii britskeho obchodniho lodstva obdoby. V 00.55 zacal na leve strane Lihghtoller spoustet zachrany clun cislo 6. Po spusteni prvnich tri clunu si vrchni dustojnici vzali strelne zbrane, ze pry se muzou hodit. Zhruva v te same dobe odmitla pani Straussova opustit sveho manzela. Po odpaleni raket uz bylo vsem jasne, ze Titanic je na tom zle. Skoncili zertiky a rozverne komentare o prehnanych obavach kapitana Smithe, obliceje zvaznely. Zacaly nastupovat zeny, ktere az doposud vahaly. Se spoustenim clunu aktivne pomahal i kapitan Smith. Thomas Andrews chodil od jednoho clunu ke druhemu a nabadal lidi k nastoupeni do clunu, nebot situace Titaniku se minutu od minuty zhorsovala. Ligtoller si v pravidelnych intervalech overoval, jak se zbyvajici cas krati, a to na dlouhem nouzovem schodisti, vedoucim primo z clunove paluby na palubu C. V jednu chvili byla uz predni paluba zatopena. Asi v jednu hodinu 12 minut byla na prave strane spusten kutr cislo 1. O neco pozdeji clun cislo 9, prvni ze ctverice umistene na zadni casti prave strany clunove paluby. Jak se velka lod zvolna norila do vody, dustojnici se snazili urychlit i obsazovani zachrannych clunu a preplnovali je, i kdyz cluny spoustene drive byly poloprazdne. Spousteni clunu cislo 13 bylo znacne komplikovane a bylo temer zazrakem, ze se nikomu na preplnenem clunu nic nestalo, ze se nerozlomil nebo nerevratil. V mistech, kde byl tento clun spousten, ustilo potrubi o prumeru asi 90 cm, ktere odvadelo vodu vznikajici pri srazeni pary ve dvou hlavnich lodnich kondenzatorech. Hrozilo tedy, ze se clun cislo 13 zaplni vodou a potopi. Zaplavovani clunu se podarilo zmirnit několika namořníkům, kteří vesly odstrkovali člun ob boku Titaniku. Kromě jiného se Titanic nakláněl také na levou stranu. Po dosednutí na hladinu si někdo všimnul, ze vířeni vody dopravilo tento člun pod právě spouštěný člun číslo 15. "Zastavte spouštění člunu číslo 15!" ozval se zoufaly hlas. člun číslo trináct nebyl ještě zcela uvolněn od zavěsýych lan a proto nemohl odplout. V jednu chvíli už dokonce mohli lide v clunu číslo 13 dosáhnout na dno člunu číslo 15. Doslova v posledni vteřině vyskočil jeden topič s nožem v ruce a lano upevněné k zádi přeřezal. Na přídi se stalo pravděpodobně totéž. Uvolneny clun byl vodou padajici z vypuste okmazite odplaven z mista, kam hned na to dosedl zachranny clun cislo 15. 
Od narazu na ledovou horu uplynuly jiz temer dve hodiny, vetsina zachrannych clunu uz byla pryc a situace kolem kazne se zacala citelne zhorsovat. Z podpalubi vybehl velky houf lidi ze treti tridy, ktere vyděsilo velké naklonění paluby a prázdná zavěsné jeřáby. Posádka sice vytvořila kolem zbývajících záchranných člunů kordon, kterým propouštěla jenom ženy, ale napětí vzrůstalo. Ke člunu číslo 14 se vrhla parta mužů, kterou zastavil az Bocmanův pomocník, namořník první třídy Joseph Scarrot, který se jim postavil do cesty s pákou člunového kormidla v ruce. Pátý důstojník Lowe pak musel ze člunu doslova vyházet několik mužů i jednoho chlapce. Lowe se obrátil na opodál stojícího dustojníka Moodyho a řekl mu, že by měl nastoupit do člunu, nebot tady už nikdo nezbývá. Moody řekl, at nastoupí Lowe, a ten to také udělal. Jak člun číslo 14 klesal kolem nekrytých palub, viděl Lowe u zabradlí spoustů Italů, kteří vypadali jako zběsilá zvěř pripravená ke skoku. Lowe proto vykrikl "Pozor!" a vytrelil podel boku lodi. Byl si absolutne jist, ze nikoho nezasahl. V jednu hodinu 35 minut prvni dustojnik Murdoch dohlizel na spousteni clunu cislo 15. Posledni v rade na prave strane clunove paluby. I Murdoch musel usmernovat davy muzu: "Zpatky! Zpatky! Nejdrive zeny!" I Murdoch podstpoupil riziko preplnovani clunu. Nebylo vyhnuti - byly posledni. Soucasne s clunem cislo 15 sel na druhe strane dolu clun cislo 16. V jednu hodinu 40 minut byl na prave strane zavesovan na jerab prvni ze ctyr skladacich clunu, clunu C. Sotva byl pripraven, vrhla se k nemu skupinka muzu a snazila se dostat do clunu. Murdoch vzal revolver a vystrelil do vzduchu. "Vypadnete! Zmizte odsud!" Pak Murdochovi pomohli nekteri muzi odtahnout skupinku techto muzu pryc. Zeny musely byt do clunu prenaseny, nebot jiz byly prokrehle zimou. "Jeste nejake zeny a deti?" Protoze se nikdo neprihlasil, dal Murdoch prikaz ke spusteni. V tom okamziku vskocili do clunu dva muzi: milionar William E. Carter a J. Bruce Ismay, generalni reditel White Star Line a prezident trastu IMM. Po spusteni clunu C na vodu prikazal velitel clunu kormidelnik Rowe zamirit za svetlem nezname lodi, ktera jiz dve hodiny stala bez pohybu ve vzdalenosti asi peti mil, dva dilce nalevo od pride potapejiciho se Titaniku. Po odpluti clunu C zustala prava strana clunove paluby C prazda. Zhruba v te dobe prohlasil majitel dolu a ocelaren Benjamin Guggenheim: "Oblekli jsme se to toho nejlepsiho a jsme pripraveni potopit se jako dzentlmeni." Mel na mysli jeste sveho komornika. Pet minut po clunu C byl na leve strane spusten kutr cislo 2. Na prikaz kapitana Smithe prevzal jeho veleni ctvrty dustojnik Boxhall. Pritom si druhy dustojnik Lightoller povsimnul, ze clun je temer plny muzu, hlavne topicu. Namiril proto na ne revolver a zacal kricet: "Vypadnete, vy mizerni zbabelci! Nejradeji bych vas vsechny hodil pres palubu!" Muzi zacali vystupvat ze clunu a pak ho zaplnily zeny a deti. Lihgtoller se naposledy podival do sachty nouzoveho schodiste a zhrozil se. Cas Titaniku lze pocitat uz jenom na minuty. Mel na sobe jenom pizamo, na nem kalhoty a svetr, presto se cely potil, protoze uz dve hodiny byl v jednom kole. Proto si jeho pritel dr. Simpson neodpustil poznamku: "Ahoj, Lighte, je ti teplo?" Pak uz bylo receno pouze jedno slovo: "Sbohem!" a muzi si mlcky podali ruce. Hned na to Lightoller odesel ke spoustecim jerabum. Poslednim ze drevenych clunu Titaniku byl clun cislo 4 v jednu hodinu 50 minut. Lightoller jednou nohou na zabradli a druhou na obrube clunu pomahal zenam a detem nastoupit. Nastup probihal rychle a sporadane. Muzi uklidnovali zeny tvrzenim, ze parniky Olympic a Balitcdorazi kazdou chvili a oni budou zachraneni. Lightoller pomohl usadit do clunu take osmnactiletou zenu Johna Jackoba Astora, ktery se optal Lightollera, zda by mohl nastoupit se svou zenou, nebot byla tehotna. "Ne, pane. Zadni muzi nesmeji nastoupit do clunu, doku nejsou nalozeny zeny a deti." znela odpoved druheho dustojnika Lightollera. Astor neprotestoval ani slovem a odmitnuti prijal s klidnou rezignaci. "Jake cislo ma tento clun?" jenom se zeptal. "Cislo 4." odpovedel Lihgtoller, ktery si myslel, ze se ho Astor ptal proto, aby si pozdeji mohl stezovat. Plukovnik Gracie, ktery pomahal druhemu dustojnikovi nalozit Astorovu zenu vsak mel zato, ze se na cislo ptal Astor jenom proto, aby pozdeji, kdyby se zachranil, mohl snadneji svou zenu najit. Astor, ktery si za sve bohatstvi mohl koupit dvacet Titaniku, si nemohl koupit jedine misto v zachrannem clunu. Po spusteni na vodu se muzi opreli do vesel a zacali se vzdalovat od potapejici se lodi. Z jeji paluby padaly na hladinu barely, lehatka, zidle a vsechny ostatni predmety, kterych bylo mozno se ve vode pridrzet. 

Mezi jednou a druhou hodinou ranni 15. dubna 1912, kdy byla spustena vetsina zachrannych clunu Titaniku, zaplnoval obrovsky prostor jizne od Noveho Foundlandu desitky, mozna stovky signalu vysilanych radou lodi odpovidajicich na zoufale volani o pomoc znovu a znovu vytukavane Jackem Phillipsem. Mys Race tuto zpravu predal dale do vnitrozemi a na strese obchodniho domu Wanamaker v New Yorku ji zachytil mlady radista David Sarnoff. Sirila se pak po celych Spojenych statech jako lavina. Deniky radistu v raditelegrafickych kabinach mnoha nakladnich i osobnich parniku zaznamenavaly minutu po minute prubeh teto desive namorni tragedie. Jen na lodi, ktera stala Titaniku pobliz, neslyseli po celou tu dobu nic. Jeji radista spal, nebot ho nikdo neprobudil.
Kolem jedne hodiny a dvaceti minut, kdy se nekteri topici snazili stale udrzet tlak pary pro dodavku elektriny a zustaly hluboko v lodi az do poslednich okamziku, zacala voda pronikat mezi ocelovymi platy podlahy kotelny cislo 4. Vody rychle pribyvalo a nezbylo, nez i tady uhasit ohen v kotlech. Pak se zacalo dit to, co predpovedel hlavni konstrukter lodi Thomas Andrews. Voda se zacala prelevat pres horni okraje vodotesnych prepazek. Statecnost a obetavost tech nekolika desitek topicu, kteri na svych mistech zustali az do posledni chvile, byla obdivuhodna a vynika o to vic, kdyz si uvedomime, ze to nebyli namornici, ale prosti delnici, najimani od plavby k plavbe. Ve 2 hodiny a 5 minut prisel na radu na leve strane clunove paluby skladaci clun D, ktery byl po chvili uspesne zavesen. Byl to uplne posledni clun, ktery opustil lod. Lightoller spolu se stevardem jiz doslova hazeli zeny do clunu a jedna z nich se citila byt dotcena a vratila se na palubu. Podepsala si tim rozsudek smrti. Lightoller, jako uz nekolikrat pred tim, pohledl smerem, kde ve vzdalenosti nekolika mil probleskovalo svetlo nezname lodi. Hlucha a slepa stala bez hnuti na stejnem miste, nereagovala vubec na nic. "Ted bych chtel mit sestipalcove delo a par granatu, aby je to probudilo!" procedil mezi zuby Lightoller. Presto cestujici stale uklidnoval: "Jiste nase signaly videla, musi brzy priplout a vsechny nas vzit na palubu." Ale sam tomu jiz neveril. Bylo nekolik minut po druhe hodine ranni. Titanic se naklonil na levou stranu a jeho prid byla stale hloubeji. Velkymi kulatymi okny na palube C proudila voda a zaplavovala rady prepychovych kabin. Mistnosti, kde se jeste pred ctyrmi hodinami oddavali vsichni nerusene zabave, zely prazdnotou. Lod byla tak obrovska, ze i kdyz na ni v tuto chvili bylo jeste na osm set cestujich a sesti set clenu posadky, vypadala opustene. Zbyvaly uz jenom skladaci cluny A a B na strese dustojnickych kajut. Jiz bylo prakticky nemozne, vzhledem k nakloneni lodi, je sundat dolu a zavesit do jerabu. Byly 2 hodiny 10 minut. Thomas Andrews stal s rukama skrizenyma na prsou v kurackem salonu prvni trify a nereagoval vubec na nic. Jeste v tuto chvili diky objetavym strojnikum na lodi stale svitila svetla a pracovala cerpadla, coz prodlouzilo Titaniku zivot zhruba o hodinu. Ve 2 hodiny 5 mintu se kapitan Smith naposledy objevil ve dverich radiotelegraficke kabiny: "Muzi, svoji povinnost jste splnili. Vic uz udelat nemuzete. Opustte kabinu. Od teto chvile se stara kazdy sam o sebe, ucinte tak i vy. Vase povinnosti skoncily. Je to v tu chvili jasne, co zbyva. Kazdy sam za sebe." Otocil se a odesel. 

Konec byl velmi blizko a kapitan Smith chodil po člunové palubě a zbavoval jednotlivé členy posádky povinností. Kdyz zahledl na strese dustojnickych kabin nekolik namorniku, prvni tri dustojniky Wilda, Murdcha a Lightollera, zavolal na ne: "Splnili jste svou povinnost chlapci. Ted se postarejte o sebe!" Kapela zacala hrat hymnus Podzim. Tony se majestatne nesly nad opustenymi palubami nejvetsi lodi sveta nezadrzitelne se norici do cerne hlubiny. Voda se zacala prelevat pres predni cast clunove paluby. Se clunem A se morila skupina muzu, mezi nimi byl take Murdoch a Moody. Nakonec se clun podarilo dostat na clunovou palubu, ale to bylo vse. Nakloneni lodi bylo jiz prilis velke. Clun B se snazila na clunovou palubu dopravit skupina lidi, mezi nimi dustjnik Lightoller, Harold Bride, a kdyz Lightoller zaslechl hlas namornika Heminga, zavolal na nej: "Proc uz nejste odsud pryc?" Cerny humor tu mel take sve misto: "Je jeste spousta casu, pane!" znela odpoved. Take tento clun dopadl na clunovou palubu, dnem vzhuru, a zustal tam. Zhruba ve 2 hodiny a 15 minut doslo k velkemu zvratu ve volnem procesu noreni Titaniku do vody. Prid nahle poklesla, lod se znatelne pohnula a pres jeji predni cast se zacala valit mohutna vlna. Titanic v tomto okamziku pripominal obrovskou norici se ponorku. Zad se zvedala a vlna smetla do vody kapitana Smithe, Murdocha, Moodyho, cely orchestr a spoustu dalsich. Lod svirala s hladinou asi patnactistupnovy uhel. Vlna smetla do vody i oba cluny A a B. Kdyz se Lightollera pri vysetrovani otazali, kdy opustil lod, odpovedel: "Ja jsem ji neopustil." "Lod, snad opustila vas?" "Ano, pane." Ligtoller se zachranil opravdu snad zazrakem. Ve chvili, kdy voda dosahla mista, na kterem stal, skocil do vody. Obrovska sila jej vsak stahla pod vodu a pritiskla na dratenou mriz kryjici vstup do sachty ventilatoru, kam se hrnula voda. Na chvili pravdepodobne omdlel, probrala se na hladine hned vedle clunu B, ktereho se zachytil. Obratil se k Titaniku a uvidel, ze jeho prid jiz zcela zmizela pod vodou a pod vodu jiz byla i pata prvniho kominu. Vlivem velkeho nakloneni praskla lana kominu a ten padl do vody, nacez zvedl obrovskou vlnu. Zabil straslivou spoustu lidi. Titanic byl stale jeste osvetlen. Sklon lodi dosahoval jiz petactyriceti stupnu. Nahle vsechna svetla zhasla a lod se ponorila do tmy. Pak se parnik na okamzik jeste jednou rozzaril a pote zhasl nadobro. Na palube dna lodi se utrhly tezke parni stroje a kotle, padaly dolu k lodni pridi a prorazely prepazky vodotesnych komor. Odlehcena zad se zacala prudce zvedat. 

A pravdepodobne v tuto chvili, kdy obrovska tiha zade pusobila na kriticky prurez lodi umocnena zrychlenim, ktere zpusobily parni stroje a kotle, se lod rozlomila. Byl to obrovsky rachot a hřmot, který trval asi dvacet vterin. Lod se s nejvetsi pravdepodobnosti rozlomila tesne pod hladinou, nebot převážná část cetujich popřela jakekoli rozlomeni lodi - to prokazalo az objeveni vraku. Uhel mezi zadi lodi a hladinou se tak opet zmensil, pravdepodobne se zad na chvili vratila az skoro na hladinu, ale predni cast lodi se vsak neoddelila uplne, avšak zamirila jiz kolmo dolu pod vodu a stahovala s sebou i zadni cast lodi, ktera se v dusledku toho zvedla tak, ze svirala s hladinou kolmy uhel. Kdyz se zad lodi zvedla kolmo vzhuru, prid se utrhla a rychlosti padesat kilometru v hodine se ritila do hlubin temneho oceanu. 

Odlehcena zad vsak zustala na hladine stale v pravem uhlu, jenom se kolem osy otocila o sto osmdesat stupnu a na nekolik dlouhych vterin tak zustala zcela nehybne. Prozměnu nastalo hrobove ticho. Pak se i ona dala na cestu smerem ke dnu. Pricemz se pravhy uhel zacal zase zmensovat a ustalil se asi na sedmdesati stupnich. Voda obtekajici boky a nastvaby, pronikajici do ruznych otvoru a z nekterych zase vytejajici, takze jednotlive proudy do sebe nekdy narazely, hlasite klokotala a penila. Zad sjizdela pod hladinu cim dal rychleji. Po chvili se ledova voda zavrela i nad zadnim vlajkovym stozarem. Byly 2 hodiny a 20 minut. Agonie nejvetsi a nejkrasneji lodi na svete, nejdokonalejsiho parniku, ktery kdy clovek postavil, aby pokoril ocean, skoncila. Ocean zvitezil.
Uplynuly jiz temer tri hodiny od chvile, kdy se nad Titanikem zavrely vody, ale lode v severnim Atlantiku stale jeste odmitaly uverit nejhorsimu. Radiste u svych pristroju po celou dobu napjate sledovali kazdy sum, snazili se nepreslechnout sebeslabsi zvuk v nadeji, ze to budou pismena MGY - volaci znak Titaniku. Stanice MGY se vsak uz nikdy neozvala... 



Carpathia se plnou rychlosti ritila k mistu tragedie. Ve 2 hodiny 35 minut spatrili na levoboku zelene signalni svetlo. Objevila se spousta ledovych hor a Carpathia aniz snizovala rychlost mezi nimi klickovala vice nez pul hodiny. Bylo stestim pro stovky trosecniku v zachrannych clunech Titaniku, ze velitel jedine lodi, ktera ze vsech, jez pluly na pomoc, byla dostatecne blízko, byl skvely namornik. Ve 3 hodiny 35 minut rano byla Carpathia temer na miste. Ted uz Titanic museli videt! Kratce pred ctvrtou hodinou dal Rostron zastavit stroje. Rozednivalo se. Po chvilce se ve vzdalenosti asi ctyrista metru objevila dalsi zelena raketa. Ted uz bylo jasne, ze muze jit jedine o signaly ze zachranneho clunu. Ve 4 hodiny 10 minut zacala Elizabeth Allenova ze clunu C jako prvni z trosecniku splhat po provazovem zebriku. Na palube padla do naruce hospodari Brawnovi a ten se ji zeptal: "Kde je Titanic?" "Potopil se." odpovedela vycerpane. Kapitan Rostron naridil, aby dustojnik z clunu byl priveden ihned k nemu, jakmile vystoupi na palubu. Kdyz bledy Boxhall prisel na mustek, Rostron, i kdyz uz vedel, jakou odpoved ma cekat, se ho zeptal: "Kde je Titanic?" "Není," vypravil ze sebe Boxhall zajikajicim se hlasem, "potopil se ve 2.20 rano." V okamziku ohromujiciho ticha, ktere nasledovalo, si kazdy muz na mustku Carpathie uvedomil desivou realitu. "Zustalo mnoho lidi na palube, kdyz se potopil?" otazal se kapitan. "Sta a sta! Snad tisic! Mozna vic!" a Boxhalluv hlas se zlomil pohnutim. "Proboha, pane, ti vsichni sli ke dnu s nim. V ledove vode nemohli prezit." 

A jak to dopadlo s neznamou lodi a s Californianem? To uz se nikdo nedovi. Vite toho tolik co kdokoli jiny a nikdo nema pravo delat nejake soudy, protoze nikdy nikdo nemel a ani mit nebude tolik dukazu, aby je mohl delat. Kdyby jen Carpathia priplula o dve hodiny drive! Kdyby byla bliz, kdyz zaslechla prvni volani Titaniku o pomoc! Nebylo tomu tak a kapitan Rostron se jako prvni vzpamatoval z otresu a uvedomil si, ze ted neni cas na marnou litost. Kazdou minutou bylo vice a vice svetla. A teprve ted se objevil pohled berouci dech: ze severozapadu na jihovychod se tahlo neprerusovane ledove pole, nad nimiz se tycilo velke mnozstvi ledovych hor. Napocitali nejmene petadvacet ledovcu vetsich nez sedmdesat metru, ty mensi se ani nedaly spocitat. A uprostred teto neuveritelne sceny, kdy se prvni paprsky ranniho slunce s oslepujicim trpytem odrazely od belostneho povrchu nakupenych ledovych hor, rozptyleny po hladine se pohupovaly zachranne cluny zmizele lodi.